Zrušení spoluvlastnictví

V souladu s ustanovením § 1140 odst. 2 občanského zákoníku může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

Pro posouzení, zda žádost byla podána v nevhodnou dobu, jsou dle názoru Nejvyššího soudu České republiky rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoliv osobní poměry spoluvlastníka (spoluvlastníků). Naopak pro posouzení, zda některému spoluvlastníku vznikla újma, jsou podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy.

Omezení možnosti domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví stanovené ve výše uvedeném ustanovení musí být přitom vykládáno restriktivně.

Nejvyšší soud dále v této souvislosti dodává, že úprava obsažená v ustanovení § 1140 odst. 2 občanského zákoníku nevylučuje, aby žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byla zamítnuta rovněž z důvodů zjevného zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 občanského zákoníku.