Způsob určení rozhodce v rozhodčí doložce

Nejvyšší soud ČR se v nedávné době zabýval otázkou způsobu sjednání rozhodce v rozhodčí doložce (usnesení NS ČR ze dne 08.11.2016, sp. zn. 23 Cdo 1098/2016).

V posuzovaném případě se jednalo konkrétně o situaci, kdy bylo v rozhodčí doložce sjednáno, že „výběr rozhodce ve sporu je na straně navrhovatele sporu“.

S ohledem na zásadu rovnosti stran jako jednu ze základních procesních zásad je dle názoru Nejvyššího soudu nežádoucí, aby rozhodci byli určení zcela nebo převážně jednou stranou. V takovém případě by totiž v právech a povinnostech stran mohla vzniknout nerovnováha plynoucí z rozhodčí doložky.

Pokud byl tedy v posuzovaném případě výběr rozhodce ponechán na vůli pouze jednoho z účastníků, nelze takové ujednání považovat za platné.

S výše uvedeným dále souvisí otázka, zda je možné neplatné ujednání, týkající se určení rozhodců, oddělit od zbytku rozhodčí doložky, která by tak zůstala v platnosti.

Zde Nejvyšší soud ČR odkázal již na své dřívější rozhodnutí (usnesení ze dne 11.05.2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010), ve kterém dospěl k závěru, že sjednají-li si strany určení rozhodce v rozhodčí smlouvě neplatně, je rozhodčí smlouva pro rozpor se zákonem neplatná jako celek.

Výše uvedené závěry se přitom uplatní bez ohledu na povahu smluvních stran, resp. bez ohledu na to, zda se jedná o smluvní vztah, ve kterém je smluvní stranou spotřebitel či v předmětném vztahu spotřebitel vůbec nefiguruje.