Vymezení předmětu podnikání /předmětu činnosti obchodní korporace

V nedávné době vydal Nejvyšší soud ČR usnesení ve věci sp. zn. 27 Cdo 3549/2020, kde se zabýval požadavky na vymezení předmětu činnosti / předmětu podnikání obchodní korporace. Nejvyšší soud vztáhl svou interpretaci jak na specifikaci předmětu podnikání ve společenské smlouvě (v zakladatelské listině) a u akciové společnosti ve stanovách, tak i na zápis této skutečnosti v obchodním rejstříku.

Řádné vymezení předmětu podnikání dle soudu nesplňuje předmět podnikání „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Jedná se o název doslovně shodný s předmětem podnikání tzv. živnosti volné v živnostenském zákoně (k jejímu provozování není vyžadována odborná ani jiná způsobilost). Tato živnost zahrnuje 82 různých oborů činností a poslední obor je nazván „výroba, obchod a služby jinde nezařazené“. V minulosti přitom rejstříkové soudy odmítaly zapsat jiné označení, než vyplývalo ze živnostenského zákona.

Podle závěrů Nejvyššího soudu ČR takovéto vymezení – označení nesplňuje požadavek určitosti, neboť z něj není zjevné, co je předmětem podnikání dané společnosti, a odpovídajícího výsledku se nelze dobrat ani výkladem. Z tohoto důvodu ani není možné zapsat takový předmět podnikání do obchodního rejstříku.

Podle názoru soudu je systematika živnostenského zákona logická z pohledu stanovení veřejnoprávních nároků kladených na provozování jednotlivých živností, ale nemá žádný význam z pohledu vymezení předmětu podnikání ve společenské smlouvě (stanovách). Jinými slovy vymezení předmětu podnikání v zakladatelském dokumentu nemusí doslovně odpovídat vymezení jednotlivých živností, jak je učiněno v živnostenském zákoně.  Tento názor soudu tak má značný potenciál dopadu i do činnosti živnostenských úřadů, v jejichž odpovědnosti bude podřadit předmět podnikání vymezený ve společenské smlouvě (stanovách) pod příslušnou živnost dle živnostenského zákona.

Dle některých odhadů má tuto volnou živnost jako předmět podnikání až 90 % společností. Určení předmětu podnikání odkazem na volnou živnost se dosud v praxi hojně využívalo a často bylo vysloveně doporučováno i s ohledem na nízkou administrativní náročnost v případě budoucích změn. Tento postup proto mimo jiné uplatňovali i zakladatelé tzv. ready made společností. 

Soud ve svém rozhodnutí dodává, že je-li ve společenské smlouvě (stanovách) předmět podnikání uveden shora popsaným způsobem a případně takto zapsán i do obchodního rejstříku, odporuje to i zákonu o veřejných rejstřících a je třeba zjednat nápravu.  O to by se primárně měly postarat samotné společnosti. Pokud tak neučiní, mohou obdržet výzvu soudu s upozorněním, že další nečinnost může vést k uložení pořádkové pokuty až 100.000,- Kč. Společnosti, které nemají v obchodním rejstříku zapsaný žádný jiný předmět podnikání nebo jejich zakladatelské právní jednání neobsahuje žádný jiný předmět podnikání jakožto náležitost nezbytnou pro právní existenci společnosti, se navíc vystavují riziku, že jejich pokračující nečinnost v tomto směru bude mít za následek vstup do nucené likvidace. Soud o tom může rozhodnout i bez návrhu.

V každém případě rozhodnutí nejvyššího soudu znamená obrat oproti praxi, kdy po zavedení živnosti volné byly společnosti vyzývány k tomu, aby si předmět podnikání upravily podle nové úpravy, a u nových společností se trvalo na tom, že předmět podnikání bude stejný jako na živnostenském oprávnění nebo výpisu ze živnostenského rejstříku.

To všechno jsou důvody, proč je rozhodnutí ve více ohledech považováno za přelomové.