Nejistá a neurčitá pohledávka ve smyslu § 1987 odst. 2 OZ

Dne 9. 9. 2020 byl vydán rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020. Tento rozsudek mimo jiné reaguje na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, týkající se výkladu ust. § 1987 odst. 2 OZ. Vzhledem k odlišným právním názorům různých senátů Nejvyššího soudu byla otázka, zda lze pohledávku posuzovat jako nejistou či neurčitou toliko z hmotněprávního hlediska. Velký senát Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že posuzovat, zdali je pohledávka sporná či nejistá, lze pouze z hmotněprávního hlediska. Nelze tedy odmítnout námitku započtení jen z toho důvodu, kdy by dokazování aktivní pohledávky (pohledávka, kterou chci započíst proti žalované pohledávce) prodlužovalo soudní řízení, ale z hmotněprávního hlediska byla aktivní pohledávka nesporná.

Za nejistou nebo neurčitou pohledávku soud považuje takovou pohledávku, která je tzv. ilikvidní, tzn. je sporná co do výše, či vůbec co do základu. Jak ale Nejvyšší soud judikoval, za nejistou ani neurčitou nemůžeme považovat takovou pohledávku, kterou dlužník pouze neuznává nebo je sporná. Sledovaným výsledkem je toliko, aby dlužník žalované pohledávky nemohl oddalovat uspokojení věřitele, pokud se jeho tvrzená pohledávka jeví z hmotněprávního hlediska sporně i neurčitě.  

Nejistá nebo neurčitá pohledávka bude zejména taková pohledávka, která se jeví objektivně sporná z pohledu hmotněprávního, pohledávka, proti které má žalobce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li její zjištění (zda tu pohledávka vůbec je) rozsáhlejší dokazování, které by neúměrně prodlužovalo soudní řízení žalované pohledávky. Na druhou stranu za nejistou nebo neurčitou pohledávku nemůžeme považovat takovou pohledávku, pokud se jen jeví jako neurčitá. Soud by měl vždy zkoumat okolnosti pohledávky, než dojde k závěru, že je aktivní pohledávka způsobilá k započtení, tzn. vyhoví požadavku § 1987 odst. 2 občanského zákoníku.