Dražba mezi spoluvlastníky

Nejvyšší soud v nedávné době vydal usnesení ve věci sp. zn. sp. zn. 22 Cdo 2208/2015, v němž se vyjádřil k aplikaci § 1147 občanského zákoníku in fine. Ten stanoví zvláštní pravidlo pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci soudem, které zní: „v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.“

V předmětném případě soud prvního stupně rozhodl o dražbě mezi spoluvlastníky za situace, kdy obě strany sporu chtěli věc (pozemek, jehož součástí je stavba) pro sebe.

Nejvyšší soud však zastává názor, že nařídit dražbu mezi spoluvlastníky lze jen tehdy, pokud nejsou splněny předpoklady pro rozdělení věci nebo pro přikázání věci do vlastnictví jedné ze stran. Jinými slovy musí být zachována hierarchie stanovená zákonem, tj. že spoluvlastnictví lze vypořádat prodejem věci – a to i v dražbě jen mezi spoluvlastníky – až teprve tehdy, pokud nejsou splněny podmínky ani pro rozdělení (není reálně možné), ani pro přikázání věci (žádný ze spoluvlastníků nemá o věc zájem). V předmětném případě měli všichni spoluvlastníci zájem o věc, proto měl soud rozhodnout o jejím přikázání a nemohl rozhodnout o prodeji v dražbě, byť i jen mezi spoluvlastníky.