Zařízení umožňující sdělování autorských děl veřejnosti v provozovně

V posledních letech se někteří kolektivní správci autorských práv (například OSA, OAZA) ve velkém měřítku obracejí na společnosti a osoby, které poskytují služby ve svých veřejně přístupných provozovnách (dále jen „uživatelé“), s výzvami k úhradě autorských odměn (například za provozování rádia či televizoru).

 Uživatelé často uvádějí, že neprovozují žádné takové zařízení, jehož prostřednictvím by docházelo ke sdělování autorských děl veřejnosti, a tudíž jim nevzniká povinnost platit požadovanou autorskou odměnu. Následně tak dochází ke sporu mezi kolektivním správcem a uživatelem autorských děl, který končí mnohdy u soudu, kde se kolektivní správce jako žalobce domáhá zaplacení odměny.

 Jak uvedl Ústavní soud (nález II ÚS 3076/13 ze dne 15.4.2014), pro posouzení nároku žalobce – kolektivního správce je rozhodující:

-       zda uživatel po dobu tvrzenou kolektivním správcem provozoval zařízení umožňující sdělování autorských děl veřejnosti (ve smyslu judikatury Soudního dvora EU),

-       zda k tomuto sdělování autorských děl veřejnosti skutečně docházelo po celou dobu uvedenou kolektivním správcem, a

-       zda se jednalo o díla autorů, jejichž práva je oprávněn příslušný kolektivní správce na základě zákona či smlouvy spravovat.

V případě sporu musí kolektivní správce výše uvedené skutečnosti také prokázat! Naopak nestačí pouhé konstatování, že v provozovně byl umístěn technicky způsobilý přístroj, který v průběhu provozní doby provozovny vysílal.