Započtení kauce v nájemních vztazích

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) výrazně posílil postavení pronajímatele, pokud jde o jeho oprávnění jednostranně započíst pohledávky pronajímatele plynoucí z nájmu bytu na nájemcem složenou jistotu (kauci).

Podle starého občanského zákoníku platilo, že pronajímatel byl ze zákona oprávněn započíst kauci pouze na pohledávky na nájemném a službách spojených s užíváním bytu; jiné pohledávky pronajímatele mohly být na kauci započteny pouze, pokud byly pronajímateli přiznány vykonatelným rozhodnutím soudu nebo pokud je nájemce písemně uznal.

Nový občanský zákoník pronajímateli žádná taková omezení nestanoví. Podle nového občanského zákoníku platí, že pronajímatel je oprávněn započíst na pohledávku nájemce na vrácení kauce to, co mu nájemce dluží, tj. jakékoliv své splatné pohledávky z titulu nájmu bytu (např. i na pohledávku pronajímatele na náhradu škody způsobené porušením povinností nájemce).

K započtení pohledávek je pronajímatel oprávněn až při skončení nájmu bytu, tj. v poslední den nájmu.