Client first.

Vzdání se zástavního práva za účinnosti nového Občanského zákoníku

24.06.2014

Vzdání se zástavního práva bylo před 01.01.2014 upraveno v  zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně v ustanovení § 170 odst. (1) písm. c), kdy se zástavní věřitel vzdal svého zástavního práva jednostranným právním úkonem.

V novém občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. je vzdání se zástavního práva upraveno v ustanovení § 1377 odst. (1) písm. b) obdobně, jako bylo upraveno v občanském zákoníku účinném před 01.01.2014.

V případě vzdání se zástavního práva je však třeba přihlédnout k tomu, kdy zástavní právo vzniklo. Vzniklo-li zástavní právo před 01.01.2014, je třeba s přihlédnutím k přechodnému ustanovení § 3073 nového občanského zákoníku jeho zánik podřídit právní úpravě účinné v době vzniku zástavního práva, tedy občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb.

Podřízení pod konkrétní ustanovení, přestože jsou obsahem identické, je důležité z hlediska platnosti prohlášení zástavního věřitele o vzdání se zástavního práva, jehož náležitosti stanoví zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) ve spojení s § 66 odst. (1) písm. b) a odst. (3) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). Katastrální vyhláška stanoví, že součástí prohlášení zástavního věřitele o vzdání se zástavního práva musí být i odkaz na ustanovení jiného právního předpisu, podle kterého k zániku práva došlo. V prohlášení je tedy nutné přesně uvést zákonné ustanovení, podle kterého se věřitel zástavního práva vzdává, jinak by toto prohlášení bylo z hlediska veřejnoprávních předpisů nezpůsobilé vyvolat účinky, tj. nedojde k výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí