Client first.

Výklad pojmů „obvyklé vybavení domácnosti“ a „vlastnictví, které podnikatel nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti“ ve světle nejnovější judikatury

15.04.2014

Ustanovení § 322 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) stanoví, které věci povinného nelze v případě výkonu rozhodnutí takovým výkonem postihnout. V praxi se jedná např. o výjimky spadající do kategorie „obvyklé vybavení domácnosti“ dle ustanovení § 322 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a v případě podnikatele „vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti“ dle § 322 odst. 3 o.s.ř.

Tyto pojmy však často naráží na rozdílnost výkladu, které věci se pod pojem obvyklého vybavení či vlastnictví nezbytně nutného k výkonu podnikatelské činnost ještě spadají a které nikoli.

Nejvyšší soud dospěl k názoru, že přestože jsou tato ustanovení určena k ochraně povinného, nelze ztratit ze zřetele, že tato ochrana je limitována tím, o co v tomto řízení především jde, totiž vymoci plnění, jež bylo povinnému uloženo exekučním titulem. Ustanovení § 322 o.s.ř. je proto třeba vykládat restriktivně, tedy ve prospěch oprávněného a podřadit pod výše uvedené pojmy tedy pouze věci, které povinný nemůže postrádat, aniž by tím byla snížena jeho lidská důstojnost a v případě podnikatele věci, které alespoň v minimálním rozsahu umožní pokračovat v podnikání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu 20 Cdo 2621/2012 ze dne 27.11.2012).