Výklad konkurenční doložky Ústavním soudem

Ústavní soud dne 2. 5. 2019 rozhodl nálezem sp. zn. II. ÚS 3101/18 o ústavní stížnosti v případu, kde společnost žalovala bývalého zaměstnance ve věci porušení sjednané konkurenční doložky. Zaměstnanec se zavázal po dobu jednoho roku od ukončení pracovního poměru zdržet výdělečné činnosti, která by pro zaměstnavatele měla soutěžní povahu. Následně bývalý zaměstnanec konkurenční doložku porušil tím, že pracoval 4 dny u zaměstnavatele, který pro žalující společnost představoval přímého konkurenta.

Ústavní soud konstatoval, že konkurenční doložka upravená v zákoníku práce vychází z čl. 26. Listiny základních práv a svobod zaručující svobodné podnikání. Ústavní výklad zákoníku práce by měl tedy zaměstnavatelům zaručit právo na podnikání v prostředí, jež svědomitě brání zneužití nabytého know-how při výkonu práce. Rovněž Ústavní soud poukázal na zásadu pacta sunt servanda.

Ústavní soud se se závěry obecných soudů, které přihlížely ke krátké době zaměstnání u konkurence, neztotožnil. Zohlednil, že k případnému předání citlivých informací v dnešní době může dojít v horizontu hodin či dokonce minut. Dále zdůraznil, že pokud by bývalý zaměstnanec dostál povinnostem stanovených v konkurenční doložce, náležela by mu náhrada ve výši jeho roční průměrné mzdy. Proto ani na smluvní pokutě, která byla sjednána ve stejné výši a byla předmětem sporu, neshledal nic nemorálního.