Smluvní pokuta

Nejvyšší soud vydal dne 25.01.2017 rozsudek č.j. 23 Cdo 3196/2016, v němž se zajímavě vyjádřil k problematice určitosti smluvní pokuty.

Nejvyšší soud jak známo v posledních letech přehodnocoval svoje původní stanovisko, že smluvní pokuta je ujednána dostatečně určitě (a tedy platně) jenom tehdy, pokud je povinnost, jejíž porušení ke vzniku smluvní pokuty vede, formulována zcela konkrétně. Jednotlivé senáty Nejvyššího soudu totiž postupně připouštěly, že smluvní pokuta je sjednána určitě a platně i v případě, že je sjednána pro případ porušení povinností tvořících ucelený a identifikovatelný soubor, aniž by bylo případné porušení jednotlivých povinností ve smlouvě konkretizováno. Navíc se ve zmíněném judikátu výslovně uvádí, že dostatečně určitě a platně je sjednána i taková smluvní pokuta, která zajišťuje generálně splnění všech povinností vyplývajících z konkrétní smlouvy. Rovněž tento závěr je již potvrzením dříve judikovaného právního názoru jiného senátu Nejvyššího soudu.

Výše uvedený rozsudek nyní potvrdil uvedený názor na určitost ujednání o smluvní pokutě jako jednotný a zastávaný napříč jednotlivými senáty, což do budoucna přináší smluvním stranám poměrně vysokou míru právní jistoty při formulování ujednání o smluvní pokutě v praxi.