Smlouvy uzavírané obcemi

Nejvyšší soud v nedávné době řešil otázku, jaké následky má situace, když starosta obce podepíše smlouvu, která neodpovídá usnesení zastupitelstva.

Takováto smlouva je dle názoru Nejvyššího soudu absolutně neplatným právním úkonem. Neplatnost takové smlouvy výslovně plyne z § 41 odst. 2 obecního zřízení. Její absolutní povaha vyplývá kromě rozporu se zákonem i ze skutečnosti, že starosta obce svým podpisem netvoří vůli obce jako korporace, nýbrž ji pouze projevuje. Jestliže starosta učiní projev, aniž by odpovídající vůle byla vytvořena příslušnou procedurou – rozhodováním obecního zastupitelstva (resp. obecní rady) –, není vůle obce vůbec dána. Terminologií nového občanského zákoníku se tedy musí jednat o tzv. zdánlivé právní jednání.

Absolutní neplatnost, resp. zdánlivost smlouvy je dána jak tehdy, pokud se smlouva odchyluje od přijatého usnesení zastupitelstva, tak i tehdy, pokud zastupitelstvo o některé z podstatných náležitostí nerozhodovalo vůbec.

To znamená, že taková smlouva vůbec nevyvolává právní účinky, a to bez ohledu na to, zda druhá strana smlouvy (např. fyzická osoba nebo podnikatel kupující obecní pozemek) věděla o nedodržení usnesení zastupitelstva či nikoliv. Dle závěrů Nejvyššího soudu má druhá strana vždy dostatečnou možnost seznámit se s rozhodnutími zastupitelstva, která jsou veřejně přístupná, a proto se nikdy nemůže odvolávat na svoji případnou dobrou víru, že o nedodržení usnesení nevěděla. Každý, kdo uzavírá jakoukoliv smlouvu s obcí, jejíž předmět dle obecního zřízení podléhá schválení zastupitelstvem nebo radou, by tedy měl věnovat patřičnou pozornost tomu, zda smlouva v podepisovaném znění byla skutečně příslušným orgánem obce řádně schválena.