Sjednání ručitelského závazku

Nejvyšší soud se ve svém rozsudku ze dne 18.08.2015, sp. zn. 23 Cdo 1292/2015, zabýval otázkou, zda je možno ručitelský závazek platně sjednat i tehdy, je-li ručitelské prohlášení obsaženo ve všeobecných obchodních podmínkách.

V posuzovaném případě byla mezi leasingovým pronajímatelem a leasingovým nájemcem (společností s ručením omezeným) uzavřena leasingová smlouva, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Ve všeobecných obchodních podmínkách bylo uvedeno, že osoba, která za leasingového nájemce podepisuje leasingovou smlouvu (v daném případě to byl jednatel společnosti), ručí za splnění všech závazků leasingového nájemce. Leasingová smlouva i všeobecné obchodní podmínky byly za leasingového nájemce podepsány jednatelem společnosti.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ručitelský závazek může být platně sjednán i tehdy, je-li součástí všeobecných obchodních podmínek. Pokud má být ručitelem statutární orgán leasingového nájemce, postačí přitom, když statutární orgán podepíše smlouvu a všeobecné obchodní podmínky pouze za společnost. Trvat na tom, aby statutární orgán podepsal smlouvu a všeobecné obchodní podmínky ještě podruhé za sebe jako za ručitele, by podle názoru Nejvyššího soudu bylo příliš formalistické.