V současné právní úpravě je propadná zástava zakázána ustanovením § 169 písm. e) zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník (dále jen „OZ“). Rovněž je dle § 169 písm. c) OZ zakázáno uspokojit se ze zástavy jinak, než je stanoveno zákonem. Rozhodnutí Nejvyššího soudu byla dosud k  propadné zástavě restriktivní.

Nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“) upravuje institut propadné zástavy zcela jinak. Ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) NOZ stanoví: „Dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat“. Zákaz propadné zástavy se tedy nově uplatní pouze před splatností zajištěné pohledávky neboli do doby dospělosti dluhu.

Sjednat dohodu o propadné zástavě lze před splatností zajištěné pohledávky, bude-li cena zástavy po splatnosti zajištěné pohledávky objektivně určena např. znalcem. Uzavřít tuto dohodu je možné bez omezení s výjimkou dlužníka spotřebitele nebo malého či středního podnikatele.

Je ovšem otázkou, jak se k nové úpravě propadné zástavy postaví judikatura, neboť dosud se k propadné zástavě Nejvyšší soud vyjadřoval velmi odmítavě.