Odstoupení od konkurenční doložky v pracovním právu

Ústavní soud vyvrátil dlouholetou judikaturu Nejvyššího soudu, dle které byl v pracovním právu dovozen plošný zákaz ujednání výslovně umožňujících zaměstnavateli odstoupit od konkurenční doložky bez udání důvodu.

Dne 21. 5. 2021 vydal Ústavní soud nález sp. zn. II. ÚS 1889/19, který reaguje na dřívější judikaturu Nejvyššího soudu týkající se dotváření práva, co se týče konkurenčních doložek v pracovněprávních vztazích. Konkrétně v otázce možnosti jejího ukončení odstoupením zaměstnavatele po dobu trvání pracovního poměru. Judikaturu v tomto případě tvoří několik rozhodnutí Nejvyššího soudu přibližně z období posledních deseti let.

Ústavní soud se sice ztotožňuje s názorem Nejvyššího soudu spočívajícím v ochraně typově slabší strany, tj. zaměstnance. Nicméně povinnost poskytnout ochranu základním právům a legitimním zájmům zaměstnance se do popředí dostává především tehdy, pokud k takovému odstoupení došlo v době, kdy bylo zřejmé, že zaměstnanec byl při rozhodování o svém dalším kariérním uplatnění veden vědomím, že je povinen po sjednanou dobu a typicky pod hrozbou smluvní pokuty dodržovat zákaz konkurence plynoucí z konkurenční doložky.

 Ústavní soud k tomu dodává, že svévole nebo zneužití práva zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky i bez udání důvodu (příp. "z kteréhokoliv důvodu"), byla-li tato možnost sjednána, musejí být v rámci soudního řízení zjišťovány a prokazovány s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti případu, nikoli automaticky a bez dalšího předpokládány.