Obsah výpovědi z pracovního poměru

Zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, stanoví výslovně případy, kdy a jakým způsobem může být pracovní poměr ukončen ze strany zaměstnavatele.

Jednou z možností je ukončení pracovního poměru výpovědí, a právě k obsahu výpovědi se vyjádřil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 02.02.2015, sp. zn. 21 Cdo 1161/2013.

V posuzovaném případě byla zaměstnanci doručena listina, ve které zaměstnavatel zaměstnanci písemně sdělil, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr. Současně v této listině bylo uvedeno, že pokud by soud rozhodl, že nejsou splněny podmínky pro ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením, dává zaměstnanci ze stejných skutkových důvodu výpověď.

Právní předpisy spojují s doručením výpovědi určité právní účinky, jako je například počátek běhu výpovědní doby. Ve výše uvedené listině ale byla výpověď učiněna podmíněně, teprve pro případ, že by soud rozhodl, že okamžité zrušení nesplňuje zákonem stanovené podmínky. Tímto došlo k odkladu právních účinků spojených s doručením výpovědi, tj. došlo tím kromě jiného k odkladu počátku běhu výpovědní doby.

Dle názoru Nejvyššího soudu není možné vznik právních účinků spojených s doručením výpovědi činit závislým na nejisté skutečnosti, která může nastat teprve v budoucnu, ale o které není známo, zda vůbec nastane. Takové právní jednání (výpověď z pracovního poměru) je tak podle Nejvyššího soudu neplatným právním jednáním.