Nárokovost prémií a bonusů

Zaměstnavatelé velmi rádi motivují zaměstnance prostřednictvím různých prémií, bonusů a dalších variabilních složek mzdy, které jsou vázány na výkon práce zaměstnance nebo na celkové ekonomické výsledky zaměstnavatele.

Důležité je přitom rozlišovat, zda se jedná o nárokovou nebo nenárokovou složku mzdy, tj. zda je zaměstnavatel povinen zaměstnanci danou složku mzdy vyplatit, pokud zaměstnanec splní sjednané předpoklady a podmínky nebo se jedná pouze o takovou složku mzdy, na kterou vzniká nárok až na základě zvláštního rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání. K této otázce se již poněkolikáté vyjádřil Nejvyšší soud ve svém nedávném rozhodnutí, sp. zn. 21 Cdo 3167/2013, a to následovně.

V případě, že jsou zcela přesně určeny podmínky, na jejichž splnění jsou dané složky mzdy vázány a stanovení konkrétní výše části mzdy je tak převážně věcí pouhého aritmetického výpočtu, jedná se o nárokovou složku mzdy. To platí bez ohledu na to, že zaměstnavatel ve vnitřním předpise uvádí, že se jedná o nenárokovou složku mzdy. Ke stejnému závěru může ale soud dojít i v případě, že zaměstnavatel rozhodnutí o přiznání dané složky mzdy vyhotovuje. Takové rozhodnutí může být totiž soudy posouzeno jako pouhé formální stvrzení naplnění předpokladů pro jejich přiznání a má tak jen deklaratorní povahu.