Hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty

Nejvyšší soud České republiky vydal v nedávné době rozsudek (rozsudek ze dne 01.06.2016, sp. zn. 23 Cdo 4620/2015), ve kterém se v souvislosti s právem soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu zabýval otázkou hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla.

Nejvyšší soud opakovaně dospěl k závěru, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, pokud je tato důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty.

Nejvyšší soud se ale dále zabýval i otázkou přiměřenosti smluvní pokuty za prodlení s dokončením celého díla za situace, kdy byl dán jeden termín dokončení celého díla, zhotovovaného za určitou celkovou cenu díla, a nebyly sjednány sankce za včasné nedokončení určitých etap. V takovém případě nelze dovodit, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, byla-li sjednána v přiměřené procentní sazbě z celé ceny díla za každý den prodlení.

Dle názoru Nejvyššího soudu nelze při hodnocení (ne)přiměřenosti sjednané smluvní pokuty přihlížet ke skutečnostem, které nastaly po jejím sjednání. Při hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty tak nelze brát v úvahu ani skutečnost, že nebyla dokončena jen relativně malá část díla.

Soud rozhodoval v tomto případě podle již neúčinného obchodního zákoníku. Nicméně s ohledem na kontinuitu právní úpravy moderačního práva soudu jsou výše uvedené závěry použitelné i pro novou právní úpravu.