Činnost konaná z vlastní iniciativy zaměstnance

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku vydaném pod sp. zn. 21 Cdo 2034/2019 ze dne 21. 1. 2020 rozhodoval o dovolání zaměstnance, který utrpěl pracovní úraz (zranění pravé ruky) při obsluze stroje na řezání dřeva, na kterém zaměstnanec neměl pracovat, protože byl zaměstnavatelem poslán domů. Nejvyšší soud ČR se mimo jiné zabýval otázkami, zda činnost zaměstnance na stroji, na kterém neměl pracovat (protože byl poslán domů), je plněním jeho pracovních úkolů a zda zaměstnavatel odpovídá za úraz zaměstnance. 

Dle Nejvyššího soudu se o plnění pracovních úkolů jedná tehdy, pokud se z hlediska místního a časového jedná o činnost konanou pro zaměstnavatele, pokud k takové činnosti zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění ani ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele.

Práce na stroji na řezání dřeva zvláštní oprávnění nevyžadovala, ani ústní pokyn zaměstnavatele, aby šel zaměstnanec domů, není považován za výslovný zákaz určité činnosti a neobsahuje ani přesné vymezení zakázané činnosti. Ani skutečnost, že na stroji byla cedule s nápisem „Mimo provoz”, nemůže vést k závěru, že činnost na tomto stroji nebyla plněním pracovních úkolů. Tato skutečnost může mít vliv pouze na případné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem.