Absence předžalobní výzvy a právo na náhradu nákladů řízení

Už několik let platí, že aby soud žalobci v řízení o splnění povinnosti (např. v řízení o zaplacení pohledávky) přiznal náhradu nákladů řízení, je žalobce (věřitel) povinen žalovanému (dlužníkovi) nejméně sedm dnů před podáním žaloby zaslat výzvu k plnění. Pokud žalobce žalovanému předžalobní výzvu nezašle, soud žalobci náhradu nákladů řízení až na výjimky nepřizná.

 Soudní judikatura se institutem předžalobní výzvy intenzivně zabývá, naposledy tak učinil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 19.2.2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013.

 Podle tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení izolovaně posuzovat pouze to, zda došlo k zaslání předžalobní výzvy, ale je třeba přihlédnout i k dalším okolnostem, zejména k povaze a výši pohledávky, postoji žalovaného k uplatněné pohledávce a jeho reakci na zahájení soudního řízení a doručení žaloby.

 Pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době, kdy soud o náhradě nákladů řízení rozhoduje. Pokud žalovaný dluh nezaplatí ani po doručení žaloby, skutečnost, že žalobce nezaslal předžalobní výzvu, zásadně nebude důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. Není-li žalovaný ochoten nebo schopen dluh zaplatit, není podle Nejvyššího soudu dán sebemenší důvod k tomu, aby byl věřitel „sankcionován“ za to, že žalovanému předžalobní výzvu nezaslal.

 Odlišné pravidlo platí, pokud soud o žalobě rovnou rozhodne platebním rozkazem. V takovém případě je soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení limitován skutečnostmi, které jsou uvedeny v žalobě a připojených listinách. Nebude-li proto ze spisu zjevné, že předžalobní výzva byla zaslána, soud žalobci náhradu nákladů řízení v platebním rozkazu až na výjimky přiznat nemá.